Novinky a články

Petr Dvořák začal působit v Mediačním centru Olomouc

Od prosince 2017 začal Mgr. Petr Dvořák působit jako mediátor také v Mediačním centru Olomouc (MCOL). MCOL se zaměřuje na rodinné spory a jeho mediátoři využívají transformativní přístup. 



Kolik je vlastně druhů mediace?                   

Nedávno se v našem tisku a na webových médiích objevilo několik článků o mediaci (např. v Lidových novinách, na Seznam.cz). Je skvělé, že informovanost o mediaci se zlepšuje a že si ji lidé už tolik nepletou s "meditací" a jinými podobnými pojmy. Mediace má mnoho podob a proto bude dobré si v tom udělat pořádek. Jaké tedy existují druhy mediace?

První zásadní rozdíl je mezi mediací v trestních konfliktech a v civilních konfliktech. Mediace v trestních konfliktech se týká méně závažných trestných činů (např. činů, při kterých někdo nedbalostí způsobí škodu druhému). Odehrává se mezi pachatelem trestného činu a poškozeným a výsledkem bývá obvykle dohoda o nějaké formě odškodnění. Vedou ji probační úřednici, tedy zaměstnanci Probační a mediační služby. Příkladem může být kauza popsaná zde. Tento typ mediace neposkytujeme.

Naše mediační kancelář poskytuje mediaci v civilních konfliktech. Sporů, které se řeší civilní mediací, bývá celá řada: od rodinných sporů (většinou souvisejících s rozvodem a péčí o děti) přes spory o dědictví, pracovní spory, obchodní spory, podnikatelské spory, spotřebitelské spory až po spory v místních komunitách (konflikty mezi sousedy, mezigenerační spory, konflikty občanů s místními institucemi). Výsledkem civilní mediace bývá dohoda, která může mít rozmanité podoby a jejíž obsah zcela závisí na to, jak se účastníci domluví. Civilní mediaci mohou poskytovat odborně vyškolení mediátoři. Tento druh mediace se platí, přičemž ceny se liší podle délky sezení a oblasti, do které mediace spadá.

Dále se u nás můžete setkat buď s mediací facilitativní nebo transformativní. Tady se jedná o rozdíl ve způsobu, jakým mediátor pracuje. Velmi zjednodušeně se dá říci, že při facilitativní mediaci mediátor více zasahuje do průběhu rozhovoru, klade více otázek a snaží se ho více usměrňovat, zatímco při transformativní mediaci je mediátor méně direktivní. Některým mediátorům více vyhovuje facilitativní mediace, některým více transformativní - naše mediační kancelář provádí facilitativní i transformativní mediaci. Facilitativních mediátorů je v České republice více, s transformativní se setkáte spíše výjimečně. Jako klienti v zásadě nemusíte řešit otázku, zda využít facilitativní nebo transformativní mediaci, protože oba přístupy jsou zhruba stejně úspěšné a dají se použít u všech typů sporů. Je důležité si pouze pohlídat, aby měl mediátor kvalitní výcvik zastřešený důvěryhodnou organizací a akreditaci nebo zkoušky u Ministerstva vnitra. 



Jaké spory se dají řešit mediací? (Tři příklady)                                                                                   

Připravili jsme pro vás tři příklady sporů, které se dají řešit mediací. Získáte tak lepší představu o tom, v jakých situacích je vhodné mediaci využít. Protože jsme jako mediátoři vázáni mlčenlivostí a nemůžeme poskytovat informace o kauzách, které řešíme, jsou uvedené příklady ilustrativní. Představují kombinaci typických prvků z kauz, se kterými se setkáváme.

Spor první

Tomáš a Bořek jsou přátelé. Oba pracují jako živnostníci, jeden je hypoteční makléř a druhý zpracovává pro klienty energetické posudky. Před třemi lety se rozhodli zřídit si společnou kancelář na atraktivním místě v centru města, aby snížili své náklady na pronájem. Společné obývání sdíleného pracovního prostoru zezačátku fungovalo, ale v posledním půl roce se začaly objevovat neshody. Začalo to spory o vybavení zasedací místnosti a její využívání, ale postupně se přidala další problematická témata. V současné době panuje v kanceláři "ponorka", Tomáš a Bořek spolu příliš nemluví a jejich komunikace se omezuje na čistě praktické záležitosti. Pokus dvakrát či třikrát věc vyřešit rozhovorem se nevydařil, oba si začali vyčítat i malichernosti a situace se zhoršila. Tomáš uvažuje o odchodu, ale je mu líto kancelář na tak pěkném místě opustit a také by se nerad rozešel s Bořkem ve zlém. Rozhodne se tedy kontaktovat mediátora.

Jde o spor, u kterého je vysoká šance na vyřešení nebo alespoň zlepšení situace. Oběma stranám do jisté míry záleží na tom druhém a uvědomují si, že odchodem ze společné kanceláře mohou leccos ztratit. Výsledkem podařené mediace může být nastavení zcela konkrétních pravidel pro chod kanceláře, lepší vzájemné porozumění a obnovení vzájemné důvěry.

Spor druhý

Rodina Krátkých žije v rodinném domě na periferii většího města. Mají jen jednoho souseda, rodinu Léblových. Obě rodiny žijí vedle sebe a jejich vztahy jsou poměrně chladné. V minulosti se spolu několikrát dostali do konfliktu kvůli drobným záležitostem, které nakonec nějak utichly, i když vzájemná nedůvěra s postupem času narůstala. Situace se nedávno vyhrotila kvůli dílně, kterou si pan Lébl postavil na pozemku několik metrů od zastřešeného posezení, ve kterém Krátcí rádi tráví svůj volný čas. Činnost, kterou pan Lébl v dílně vykonává téměř každý den po své práci v nedaleké továrně, je velmi hlučná, a znemožňuje Krátkým využívat posezení k rekreaci. Došlo k několika pokusům se dohodnout, ale ty nepřinesly žádný výsledek. Pan Krátký uvažuje o stížnosti na úřady, ale navrhuje sousedovi ještě předtím zkusit sezení u mediátora. Má pocit, že na úřadech stráví moc času a situaci potřebuje řešit, co nejdříve.

Sousedské spory dokážou výrazně snížit kvalitu života zúčastněných, a přesto se k jejich řešení mediace nepoužívá tak často, jak by mohla. Ukončení sporu odstěhováním je většinou nepřijatelné, takže obě strany musí s neřešeným sporem nějak žít. Pokud pan Lébl souhlasit s mediací, mohou obě strany najít takové řešení situace, které bude oboustranně vyhovující a díky kterému se vyhnou potenciálně vyčerpávajícímu jednání s úřady.

Spor třetí

Karel je vedoucím malého týmu administrativních pracovníků. Šlo vždy o dobře sehraný a produktivní tým. Atmosféra v něm se ale hodně změnila po posledním firemním večírku, na kterém se dvě z jeho podřízených, Jana a Petra, ostře pohádaly. Od té doby spolu nechtějí spolupracovat a Jana dala Karlovi ultimátum - buď odejde Petra, nebo ona. Karel by nerad přišel o kvalitní podřízené, chce se vyhnout nákladům spojeným s hledáním a zaškolováním nového pracovníka. Jeho pokusy jim "domluvit" k ničemu nevedly. Karel se proto rozhodne oslovit mediátora. Vysvětlí Janě a Petře, v čem mediace spočívá, a obě po určitém váhání souhlasí s účastí. Mediace se tentokrát nekoná v kanceláři mediátora, ale v jedné ze zasedacích místností firmy.

Jde o typický spor z pracovní oblasti. Spory v pracovních skupinách výrazně snižují produktivitu a vedou k fluktuaci pracovníků, investice do mediace se proto obvykle vyplatí. Cílem mediace bude v tomto případě především zlepšit vzájemné vztahy mezi Janou a Petrou a jejich komunikaci. Je možné, že jedno sezení nebude v tomto případě dostačující a že bude prospěšné setkat se s mediátorem vícekrát.




Etické principy mediace aneb co by mediátor určitě neměl udělat                                                 

Každý odborník, který pracuje s lidmi, by se měl držet určitých etických zásad. Své etické zásady mají lékaři, právníci, učitelé a další. Jak je tomu u mediátorů? Mohou si mediátoři dělat, co chtějí? A pokud ne, tak podle jakých etických zásad se řídí?

Mediátoři nemohou dělat cokoli, co je napadne. Kvalitní mediátoři se řídí podle etických principů a tyto etické principy kodifikovaly organizace, které mediátory zastřešují. Různé organizace mají své etické kodexy, ale bližší pohled ukazuje, že jsou si v jádru značně podobné. V Evropě je hlavním zdrojem etických zásad tzv. Evropský kodex pro zprostředkovatele, na kterém se dohodli přední představitelé mediace v Bruselu v roce 2004. Z něho vychází kodexy používané v naší zemi. Například svůj vlastní kodex má Asociace mediátorů ČR nebo Česká advokátní komora (ten platí pro advokáty - mediátory).

Hlavní principy, podle kterých by se měl mediátor řídit a které najdeme ve většině těchto kodexů, jsou:

POMOC KLIENTŮM: Je centrálním principem mediace. Hlavním cílem mediace je pomoci klientům urovnat jejich spor. Mediátor by určitě neměl mediaci chápat jako něco, co slouží primárně k prezentování vlastního ega a neměl by se nechat vést nějakými pochybnými postranními zájmy.

DŮVĚRNOST: Vše, co se probírá během mediace, je důvěrné. Mediátor by tedy rozhodně neměl probírat řešené kauzy se svými kamarády nebo poskytovat konkrétní informace z mediačního sezení například zvědavým novinářům.

NEZÁVISLOST A NESTRANNOST MEDIÁTORA: Mediátor by měl být nezávislý a nestranný. V praxi to znamená, že by rozhodně neměl nadržovat klientovi, který se mu zdá sympatičtější nebo protlačovat své vlastní představy o řešení situace. Znamená to také, že mediátor nemůže řešit třeba spor své tety s jejím sousedem, nebo dokonce mít s jednou ze stran sporu "nějaké další kšefty."

TRANSPARENTNOST: Mediátor by měl účastníky pravdivě informovat o všech náležitostech mediace, včetně poplatků za své služby. Znamená to mimo jiné, že po mediaci by překvapení klienti neměli zjistit, že je tři hodiny sezení s mediátorem nevyjdou na šest, ale na patnáct tisíc, nebo že mediátor musí po dvou hodinách mediaci předčasně ukončit, protože si potřebuje "něco zařídit".

DOBROVOLNOST: Strany sporu se účastní mediace dobrovolně a mohou ji kdykoli ukončit. Mediátor by skutečně neměl nutit strany dojít ke kýženému výsledku třeba tím, že je zamkne ve své mediační kanceláři, nebo jim vyhrožovat ("Když se tady nedohodnete, tak to skončí fakt špatně. Jen si představte tu každodenní hrůzu, když budete muset...").

Kromě těchto principů je vhodné, aby mediátor dodržoval některé další, týkající se chování ke kolegům mediátorům nebo vztahu k profesi jako takové - ty jsou blíže popsány například v kodexu AMČR. To hlavní, co by měl mít na zřeteli a co je jakýmsi svorníkem všech probíraných zásad, je ovšem jednat v nejlepším zájmu svých klientů.




Stručně o historii mediace                            

Jak se mediace objevila v ČR? Kde jsou její kořeny a kdo ji vymyslel? Předně je třeba říci, že mediace není moderní "vynález". Postupy vedoucí ke smírčímu řešení sporů lidé využívají od nepaměti. V pravěkých a starověkých společnostech byl často někdo (šaman, stařešina kmene, náčelník), za kým lidé chodili v případě, že se dostali do sporu. A tato osoba se často, jak ukazují antropologické výzkumy, snažila nejdříve vyřešit spor smírčí cestou. Způsob, jakým to konkrétně probíhá, pěkně popisuje například Jared Diamond v jedné z kapitol své knihy Svět, který skončil včera. Mediaci využívali i starověcí Řekové a její institut rozeznávalo i římské právo.

Ve své moderní podobě vznikla mediace někdy v šedesátých letech v USA a postupně se rozšířila do Kanady, západní Evropy a dalších států. V západních demokraciích se mediace postupně stala standardní součástí právních systémů a v současné době se využívá zhruba ve dvou třetinách občanských a obchodních sporů. Moderní mediace je obor, který čerpá z práva, psychologie, sociologie a dalších vědních oborů, a který se dynamicky rozvíjí. Objevují se nové podoby mediace a mediace proniká do nových oblastí (např. vrstevnická mediace ve školách, interetnická mediace apod.)

Do ČR se mediace dostala po roce 1989 z USA díky iniciativě nadace Partners for Democratic Change. Nebudeme zde podrobněji rozebírat poněkud nepřehlednou historii institucí, které mediaci v naší zemi šířily a šíří. Nejdůležitějším momentem bylo bezesporu přijetí Zákona o mediaci a o změně některých zákonů (č. 202/2012 Sb.), díky kterému u nás mediace získala právní zakotvení. Obecné povědomí o veřejnosti je bohužel stále poměrně slabé a jen u zlomku sporů, které by s ní mohly být efektivně řešeny, se k ní přistoupí. Ještě nedávno si veřejnost například pletla mediaci s meditací nebo medializací, a příliš nepomohly i podobně zkreslené reportáže v tisku. Situace se ale postupně zlepšuje a mediace se přece jen postupně stává součástí našeho právního povědomí. Od roku 2012 stále ve větší míře využívají mediace i soudci, kteří ji mohou doporučit nebo mohou nařídit první informační setkání s mediátorem. 



 

Oddělené jednání v mediaci                        

Mediace obvykle probíhá tak, že se obě strany sporu setkají tváří v tvář a pod vedením mediátora hovoří o problému, který se snaží vyřešit. V některých případech ale mediátor může využít tzv. oddělené jednání.

Při odděleném jednání se mediátor setká s každou stranou sporu zvlášť, bez přítomnosti druhé strany. Oddělené jednání přináší určité výhody i rizika. Pokud není přítomná druhá strana, může být pro klienta jednodušší hovořit o svých zájmech a potřebách. Mediátor může získat od klienta informace, které se zdráhá vyslovit před druhou stranou. Důležitou zásadou je, že se mediátor s klientem dohodnou, které informace získané při odděleném jednání je možné sdělit druhé straně nebo o nich hovořit při společném jednání. Určitým rizikem je to, že oddělené jednání může podporovat vytváření nedůvěry mezi stranami a nedůvěry k mediátorovi ("co to tam na mě asi spolu pečou?"). Oddělená jednání proces mediace také obvykle prodlužují.

Při tradiční tzv. facilitativní mediaci je na mediátorovi, aby rozhodl, v jaké situaci oddělené jednání použije. Někteří mediátoři zejména nařízenou mediaci začínají právě odděleným jednáním, při kterém každému klientovi zvlášť vysvětlí principy a průběh mediace, díky čemu se v úvodní fázi předchází zbytečným konfliktům a vyostřování vztahů. Oddělené jednání je také možné použít v situaci, kdy mediace nepostupuje vpřed, klienti se zacyklí na nějakém tématu a mediátor má pocit, že příčinou je neochota sdílet skutečné potřeby a zájmy. Dá se říci, že míra obliby oddělených jednání u mediátorů je různá, někteří je využívají častěji, jiní jen zřídka a považují ho za nepříliš produktivní.

Existují i přístupy k mediaci, které využívají oddělené jednání v daleko vyšší míře než společné jednání a jsou na nich v podstatě založené, např. party directed mediation. K společnému setkání stran při nich dochází až v pozdních fázích mediace, poté, co mediátor intenzivně pracoval se stranami delší dobu zvlášť. Tyto přístupy jsou v ČR méně rozšířené než mediace postavená primárně na jednání tváří v tvář. 



Co je to "Smlouva o provedení mediace"?    

Jeden z dotazů, které nám občas kladete, se týká tzv. smlouvy o provedení mediace. O co se tedy jedná?

Když si objednáte službu mediátora, tak si s Vámi nejdříve dohodne základní podmínky mediace - měl by si s Vámi dohodnout termín mediace, účastníky, délku mediace, odměnu pro mediátora/mediátory a způsob placení. Protože první kontakt probíhá po telefonu, má tato dohoda ústní charakter. Před samotnou mediací je nicméně vhodné ji zapsat, a tak vznikne smlouva o provedení mediace. Účastníci podpisem stvrzují, že ví, jak mediace proběhne a za jakých podmínek je poskytována. Smlouva o provedení mediace obvykle obsahuje:

- jméno, adresu a IČ mediátora/mediátorů (popř. údaje o instituci, v rámci které je služba poskytována)

- jména účastníků, jejich adresy a kontakty

- termín mediace

- výši odměny mediátora a způsob úhrady odměny

- klauzule o dobrovolné účasti a tom, že účastníci byli informováni o zásadách a průběhu mediace

Smlouva o provedení mediace tedy slouží zejména k tomu, aby byly upřesněny podmínky mediace. Jednu kopii si nechává mediátor, po jedné kopii dostanou ostatní účastníci. Smlouva slouží mediátorovi také k tomu, aby měl stručně zaznamenáno, kdy uskutečnil jakou mediaci. Obvykle to také bývá jediný dokument, který ze sezení zůstane v kanceláři mediátora, protože samotnou mediační dohodu (tj. to, na čem se účastnici při sezení domluvili ohledně samotného sporu) si odnáší pouze účastníci.

Smlouva o provedení mediace může vypadat např. takto: 

Krátké video o mediaci                                   

Pro partnerskou společnost NEMESIS building personality jsme vytvořili krátké video o mediaci. V několika minutách odpovídá na otázky jako: Co je to mediace? K čemu slouží? Jaké má výhody? Jak si dobře vybrat mediátora? 

Podívat se na něj můžete zde: https://www.youtube.com/watch?v=4CvZlCnoFtgzde. 



Možnosti řešení konfliktů                             

Konflikty jsou nevyhnutelnou součástí života. Pro jejich řešení máte k dispozici celou řadu možností. Využíváte je? Mezi ty hlavní možnosti patří: 

1. IGNOROVÁNÍ KONFLIKTU

Skutečnost, že máte s někým spor, můžete prostě ignorovat a druhému se můžete vyhýbat. U drobných sporů, ve kterých o nic zásadního nejde, se tato strategie může někdy vyplatit. Ignorování závažných sporů ale často vede k tomu, že eskalují a vy budete čelit ještě větším potížím než na začátku. 

2. VYJEDNÁVÁNÍ

Spor se můžete pokusit vyřešit tak, že budete s druhou stranou osobně vyjednávat. Výhodou je, že vy a druhá strana rozhodujete, jak vyjednávání bude probíhat a o čem budete spolu hovořit. Vyjednávání by mělo být první možností, po které při řešení konfliktu sáhneme. Vyjednávání ale není jednoduché a zvláště u sporů, ve kterých obě strany prožívají silné emoce, nemusí být produktivní. Pokud vyjednávání opakovaně selže, je čas přejít k jiným metodám.

3. MEDIACE

Pokud nedokážete spor uspokojivě vyřešit vlastními silami, můžete se obrátit na profesionálního mediátora. Ten je vyškolený v tom, aby vám a druhé straně pomohl konstruktivně podstatu konfliktu rozebrat a dospět tak k uspokojivému řešení. Výsledkem úspěšné mediace je dohoda mezi vámi a druhou stranou. K dohodě dospěje kolem 60 - 70% mediací. Určitou nevýhodou je to, že s mediací musí souhlasit obě strany a že vyžaduje po obou stranách trochu dobré vůle a snahy konflikt vyřešit.

4. ROZHODNUTÍ AUTORITY / ROZHODČÍ SOUD

Rozhodnutí můžete nechat na někom třetím, koho si společně s druhou stranou vyberete. Podle povahy sporu to může být např. nadřízený, komunitní autorita, profesionální rozhodčí apod. Nevýhodou je, že tak přenášíte zodpovědnost za nalezení řešení na někoho jiného. Budete se pak muset podřídit jeho verdiktu, ale může se stát, že s ním nebudete spokojení. Výhodou je, že rozhodčí řízení bývá obvykle časově a finančně méně nákladné než soud.

5. SOUD

Můžete se samozřejmě obrátit na právníka a konflikt řešit u soudu. Tato cesta vám v případě, když vyhrajete, přinese značný zisk. Nevýhodou je, že i v případě vítezství značně utrpí vztah s druhou stranou, a v případě prohry hodně ztratíte. Celý proces bývá navíc časově náročný a doporučujeme se k němu uchýlit po vyčerpání předchozích možností, nebo u sporů, při kterých vám nezáleží na vztahu s druhou stranou. 

Popsané možnosti řešení konfliktu jsme pro vás vypsali do přehledné infografiky, kterou si můžete stáhnout: 



Jak si vybrat mediátora                                 

Aby vám mediace přinesla své ovoce, je potřeba si dobře vybrat mediátora. V současné době není provozování mediace zcela šťastně zákonně upraveno, takže se lze setkat s mediátory různé úrovně. Prvním předpokladem pro to, aby mediátor odvedl dobrou práci, je kvalita jeho výcviku. Zvolte si mediátora, který prošel mediačním výcvikem u některé z důvěryhodných institucí. Kvalitní mediační výcvik nabízí např. Asociace mediátorů ČR nebo ho lze absolvovat např. na Právnické Fakultě Univerzity Palackého. 

Samotný výcvik ale nestačí. Kvalitu mediátora garantuje buď zkouška u Ministerstva vnitra, na jejímž základě se mediátor stane tzv. zapsaným mediátorem, nebo akreditace. Akreditační zkoušku je možné složit např. u již zmíněné Asociace mediátorů ČR. Složení těchto náročných zkoušek již něco vypovídá o odborných znalostech a dovednostech mediátora a je minimální zárukou, že mediace bude efektivní. 

Není nutné, aby měl mediátor právnické vzdělání. Pokud se drží principů tzv. facilitativní mediace, což je nejrozšířenější přístup k mediaci, tak by mediátor neměl poskytovat žádné právní rady a konzultace. Role právníka a mediátora jsou odlišné.